JSME

Jsme

neunavitelné

dobrodružství

jsme

experimentální

mužské i

ženské

jsme

zpráva

hledí

paměť

jsme

monumentální i

kapesní

mánie

jsme

polaroidní

komety

historie

jsme

manželství

wellness

aktualita

jsme pro

každého

vyjímečného

odvážného

zvídavého

matky i

otce

radost

Hana

Fotografií jsem se začala vážněji zabývat při svém studiu na Střední škole uměleckých řemesel kde jsem vystudovala obor Užitá fotografie. Zájem o umění a fotografii mě dále přivedl na Filozofickou fakultu a Institut tvůrčí fotografie. Při mateřské dovolené jsem se vrátila ke studiu a to na Fakultě výtvarných umění v Brně, obor Tělový design, díky kterému jsem měla možnost podívat se na umění z nového úhlu, než na jaký jsem byla zvyklá a posunout se v mé v dosavadní tvorbě.
Kromě fotografování portrétu mě vždy zajímala krajina a subjektivní dokument. Všechen tento zájem se snažím zasadit i do své ateliérové tvorby. Nechci zcela oddělit komerční tvorbu od své vlastní.

Karolína

Do budování fotoateliéru Divého tvora jsem se pustila s kopou energie. Těšila a stále mne těší činnost, o které si myslím, že má smysl. Raduji se z komunikace se svými kolegyněmi a inspirativními návštěvníky našeho ateliéru.

Práce v ateliéru vyžaduje každodenní, jak fyzický tak mentální pohyb a to mi vyhovuje. Ráda se zabývám přípravou podkladů a konceptů pro fotografování, výrobou rekvizit, mapování exteriérů, promýšlím světlo a celkově technickou stránku fotografování a v závěru i postprodukci snímků.

Ráda komunikuji s lidmi, dozvídám se jejich životní příběh.

Mnohaletou zkušenost mám s módou a výrobou rekvizit. Oděvní doplňky jsem zhotovovala pro módu, divadlo i film. Mými zadavateli byli např. Městské divadlo v Brně, (spolupráce 10 let), Česká televize (Četnické humoresky), Liběna Rochová.

Znalost digitálních médií jsem nabyla během studií a pobytů v ateliérech multimédií a grafického designu v ČR a i v zahraničí (UK, Polsko)

Můj zájem o člověka v celé jeho škále – kráse i neřesti, stvrzuje, že jsem absolventkou interdisciplinárního ateliéru Tělový design.

Divý tvor umě slučuje všechny mé dovednosti. Vystudovala jsem textilní průmyslovku v Brně a Fakultu Výtvarných umění.

V současnosti působím jako pedagožka na Střední škole umění a designu, stylu a módy v Brně a na Fakultě výtvarných umění jako asistentka.

Vizuální umění a kulturu podporuji všeobecně. Snažím se svět kultivovat a opravovat. Důležitým tématem je pro mne rodina. Snažím se vyzdvihovat vyjímečné osobnosti a činnosti, které jsou často v rozporu s ekonomickými a mediálními kritérii dneška. Netoužím být objektivní. Na této cestě je mi inspirací moje matka a dcera.

Barbora

Milovala jsem ty okamžiky v dětství, kdy jsme promítali rodinné diapozitivy na celou stěnu pokoje.

Po Střední umělecké škole v Brně jsem byla přijata na Reklamní fotografii na Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně, kde jsem získala praktické základy fotografie. Prostředí kde bylo možné soustředěně experimentovat také s obsahovou stránkou fotografické tvorby, jsem pak nalezla v ateliéru Jany Prekové, později Lenky Klodové na Fakultě výtvarných umění při Vysokém učení technickém v Brně. Zde jsem získala magisterský titul a Cenu Rektora VUT za svou diplomovou práci věnující se algoritmům v umění v teoretické části a pozitivnímu počítačovému viru v uměleckém díle v praktické části práce.

Fotografii považuji za surrealistický obraz ze své vlastní povahy.

Líbí se mi jak píše Francois Laruelle v knize Koncept Nefotografie o tom co je na fotografii skutečné. Radikální plochost se kterou na povrchu demonstruje hloubku pouze sebe samé nemůže zachytit jakoukoliv jinou hloubku skutečnosti. Ačkoliv naše zkušenost vidění počítá s prostorovou hloubkou a zkušenost zobrazování s perspektivou, či hloubkou ostrosti, ve fotografii se konstrukci prostoru můžeme směle vzdát a využít její schopnosti zobrazovat nehiearchizovaným, demokratičtějším způsobem.

Zvykli jsme si ale fotografii používat jako prostředek vyprávění nějakého obsahu. Zdánlivou realističnost technického obrazu používáme jako doklad, dokumentaci, referenci, otisk skutečnosti, apod.

Při fotografování mne proto zajímají často nevědomé a neverbalizované vizuální kódy, které fotografovaný i fotografující hledá. Onen kód, kterým chce-chceme vyprávět nějaký motiv, nebo příběh. Je to většinou moment, kdy fotografovaný daný snímek například opravdu považuje za portrét sebe samého, za něco, co jej zachycuje.

Fotografování vnímám jako ready-made performance, ritualizované společné tázání se po výše uvedených tématech. S tím se objevují otázky identity, sebe-vědomí, zachycení, přenosu, momentu setkání, ale i kulturních aspektů a historie fotografie.

Zabývám se fotografií také v rozšířené podobě na současné technologie jak na teoretické úrovni, v rámci doktorátu na Fakultě výtvarných Umění při VUT v Brně, projektu Datatata a vášně pro teoretické texty, tak především na experimentální úrovni, prostřednictvím uměleckých projektů &, galerie ScreenSaverGallery-galerie we spořičích obrazovek, kterou jsem spolu se s Tomášem Javůrkem založila v roce 2012 a dále ji spolu s dalšími kurátorujeme a provozujeme a právě také Divého tvora, který je pro mne konfrontační platformou pro otázky týkající se fotografie jako služby veřejnosti, přátelství, telepatie a hranic tvůrčí ne-spolupráce. Divý tvor vznikl z nové zkušenosti mateřství, z pocitu, že můžeme zkusit zachytit co uniká a také z nutnosti se uživit. Divý tvor experimenálně testuje umělecké vzdělání a ambice v kontextu portrétní, rodinné a školní fotografie.

https://screensaver.metazoa.org/

http://metazoa.org/

http://barboratrnkova.cz/

https://datatata.info/

https://divytvor.cz/

(https://generaceprincezen.cz/, http://annamarie.metazoa.org/, https://black.metazoa.org/)

~~~

Jsme

neunavitelné

dobrodružství

jsme

experimentální